úterý 29. listopadu 2011

Kolekce Versace Men Fall/Winter 2011/12

Pokud bych měl použít typickou novinářskou frázi, pak bych řekl, že jméno módního domu Versace je v posledních týdnech „skloňováno ve všech pádech“, a to výhradně ve spojitosti s exkluzivní kolekcí, kterou Donatella Versace navrhla pro řetězec H&M. Již daleko menší pozornosti se však dostává pánské kolekci Versace pro Podzim/Zimu 2011/12, na jejímž vzniku se Donatella taktéž podílela, tentokrát však již za pomoci kreativního ředitele pro pánskou divizi Versace, Martyna Bala. Výsledkem jejich spolupráce je pak následující výčet modelů, které tímto vyhlašuji za nejlepší nositelnou kolekci této sezony!

Pokračování recenze na vás čeká na stránkách Worn.cz!

Tímto děkuji milému personálu pražského butiku Versace za ochotu a pomoc při sběru faktografických podkladů :-)

pondělí 21. listopadu 2011

Odhalení

Tímto vám prozrazuji, co jsem si před týdnem koupil z kolekce Versace for H&M. Je to psychedelická dvojice tvořená košilí a kalhotami. Kalhoty vzbuzují nečekaný zájem okolí. Tatínek je musel vyhnat ze své mysli skleničkou něčeho ostřejšího, prodavačky u Nike omdlely, cizinci koukají a ukazují prstíky. Já jsem s nimi nadmíru spokojen. Že to bude pro ostatní takový šoking, jsem skutečně nečekal!

Zítra jdu do butiku Versace pro informace, které mi chybí k dopilování recenze jejich kolekce, kterou jsem dnes napsal. Taky se musím stavit v Luxoru, abych si ověřil, zda jsem správně určil geometrickou abstrakci.

Teď ještě rozešlu milion zpráv s nápady, které včera vzešly z bleskového brainstormingu v OD. Těžko říct, kdo je tu větší Uragán :)

Zatím!


Fotografie: zleva: Tomáš Jeřábek (úžasný varhaník a varhanář), Blanche, já.

středa 16. listopadu 2011

So Happy I Could Die

Pane bože! Asi jsem zemřel a octnul se v nebi, protože tenhle den se rozhodně nemohl odehrát na zemi, ve světě obyčejných smrtelníků! Stupeň štěstí je na maximu a hodlám z něj žít minimálně do čtvrtku. Ale pěkně popořádku…

Ačkoli byla schůzka s Blanche původně naplánovaná na středu, musela být přesunuta už na dnešek. Horor! Neměl jsem nic na sebe a navíc jsem musel zařídit ještě milion věcí, na které jsem měl původně o den víc! Ale nevadí, Filda umí skvěle improvizovat, a tak si poradil i v této prekérní situaci.

neděle 13. listopadu 2011

Beautiful Messed Up World

Když píšu tyto řádky, sedím ve vlaku a správně bych měl dumat nad Zákony dvanácti desek. Ale nejde to. Jednak cítím malou výčitku vůči vám, že jsem už delší dobu nic nenapsal, ale zejména jsem too excited na to, abych se zabýval něčím tak přízemním, jako je jurisprudence. Proto vám opět dovolím nahlédnout dírkou po suku v plaňkovém plotě, kterým je obehnáno mé soukromí, abyste mohli zřít ty malé zázraky, které se teď dějí.

Proč sedím ve vlaku? Právě jedeme kolem Vsetínské Bečvy. Byl jsem na návštěvě u rodiny na Moravě. Jo, tohle je první dosti důležitá změna. Za „doma“ už totiž považuji ten kamrlík s kuchyňkou smrdící po vyvařeném zázvoru. Samotného mě překvapilo, jak rychle jsem si na nové poměry zvykl. Jednak je to asi tím, že mé fashion jokes zdejší lidé považují za zábavné (v bývalé domovině to považovali za projev úchylnosti), ale též za tím stojí fakt, že zde můžete naprostou náhodou narazit na lidi, se kterými byste se jinak neměli šanci potkat.

pondělí 7. listopadu 2011

Torzo

Některým z vás se nelíbí můj encyklopedický přístup v oddíle I. mého triptychu. Prý to nejsem „já“. Zde tedy uvádím část, konkrétně úvod, torza původního článku v beletristickém stylu:

Většina lidí si s Blančiným jménem automaticky spojuje úžasné (a nedostupně drahé) šaty, motivy motýlích křídel a paláce bohatých šejchů, pro jejichž manželky, dcery, babičky,… navrhuje Blanka své skvostné modely. Kým ale tato silná žena ve skutečnosti je? Jak se dobrala svého úspěchu? A proč jsou její tvorba a osobnost u nás tak často nedoceněny? Pro pochopení jejího světa musíme víc než jen letmo zhlédnout některou z jejích módních přehlídek. Je nutné ponořit se do hlubin minulosti a s precizností detektiva sledovat její kroky od vzhledově „neatraktivní“ holčiny jezdící s kárkou pro trávu králíkům v rodné Světlé, přes přežívání válečných běsnění na Blízkém východě, až po věčný boj s českou malostí, která jí uštědřila nejeden bolestivý políček do tváře. Uvelebte se ve svém sofa, toto je skutečný příběh obyčejné dívky, která z ničeho dokázala vybudovat jeden z předních světových módních salónů, který se ke všemu nachází ve válečné zóně, aniž by přitom ztratila sílu a odhodlání „jít dál“.

Chcete si přečíst i zbytek? :-)

neděle 6. listopadu 2011

Díl II. - Recenze výstavy Timeless

Sobota. Budík zvoní podle plánu v 8:00, přičemž ho já (podle plánu?) posouvám na devátou. Následuje ranní mytí hlavy, vaření čaje (protože bez něj ten několik dní starý chleba vážně nejde polknout) a hledání vhodného outfitu (volba padla na zelené kalhoty, černou košili a safari blazer). Co mě přinutilo hrát si na ranní ptáče v den, kdy nikdo svéprávný (/svobodný) před jedenáctou z postele nevyleze ani omylem? Byl za tím můj záměr navštívit výstavu Blanky Matragi „Timeless“, která je od 7. října k vidění v Kulečníkových a karetních hernách Obecního domu, a to hned ráno, abych se vyhnul ostatním zvědavcům, kteří jsou svéprávní, a proto, předpokládám, zaplní prostory odpoledne. A já mám rád na práci klid…

pátek 4. listopadu 2011

Díl I. - Biografie Blanky Matragi

Akad. mal. Blanka Matragi, rozená Kyselová, (* 20. února 1953 Světlá nad Sázavou) je česká módní návrhářka a designérka. V minulosti též působila jako modelka a módní redaktorka.
Rodačka ze Světlé nad Sázavou prorazila v 70. letech během studia na VŠUP na české módní scéně, kterou však následně opustila, když se s manželem Makramem Matragi odstěhovala do libanonského města Bejrút, kde si založila vlastní módní salon Blanka Haute Couture a postupně vybudovala klientelu v řadách místní společenské smetánky. Nejznámější je ale díky své tvorbě pro ženy šejchů a ropných magnátů Perského zálivu.

středa 2. listopadu 2011

Dušičky

Každý rok jsem na Dušičky jezdil společně s rodinou na hřbitov ve městě S. a obci Š., kde odpočívají mí předci. Krásná tradice. Je totiž jen málo tak magických míst jako hřbitov ozářený plameny stovek svíček. Magičnost celého obrazu můžu deklarovat na své prosté dětské duši. Jednou mě babička jako malé dítko vzala na dušičkovou mši, která se konala pod širým nebem vedle kostela. Ze svého místa ve třetí řadě jsem viděl, že na stolku, kde byly položeny všechny nezbytné liturgické propriety, jsou i rýsováčky. Já, malý kluk, který si ze mše vždy pamatoval pouze krvavé výjevy z obrazů křížové cesty umístěné po stranách hlavní lodi kostela, jsem tedy předpokládal, že ty připínáčky budou složit k nějakému obětnímu účelu. Jistě si dokážete představit mé zklamání, když mi babička řekla, že po rýsováčcích nikdo bos chodit nebude, nýbrž jím připevní ubrus, aby ho neodnesl vítr. Zklamaný jsem odešel domů. Když netekla krev, nemělo to ten pravý náboženský náboj.

I přes veškeré snahy babičky se ze mě katolík nestal, nicméně jsem si ani dnes, stovky kilometrů od domova, neodpustil návštěvu hřbitova. Výběr padl na Olšanské hřbitovy, protože jsem kolem nich nedávno jel v rámci mapování žižkovských sekáčů a zaujaly mě vrcholky hrobek čnící nad jeho obvodové zdi. Zapálil jsem pár svíček na cizích hrobech a hlavně přemýšlel nad pomíjivostí hmoty a věčné převaze přírody (vždycky obdivuju, jak lidmi postavené objekty příroda dříve či později roztrhá na kusy). Po hodině a půl procházení se a meditování jsem zapálil poslední svíčku, a to u hrobu s andělem (nahoře), u kterého jsem svou vycházku začal a nakonec i zcela neplánovaně skončil. Taky si podobného pořídím na svůj hrob jsou děsiví a krásní zároveň, což bude, myslím, skvěle charakterizovat povahu člověka, jehož tělo bude jednou střežit.